Jan Brožek: Koncepce rodinné politiky je sebevraždou. Chybí jí vize

Jan Brožek

Nová koncepce rodinné politiky (schválena vládou kromě KDU-ČSL 18. září 2017) se prostě jinak než sebevraždou nazvat nedá. Asi ji málokdo chce číst, takže mi dovolte z ní citovat některá podstatná data:

V roce 2015 byla úhrnná plodnost 1,57 dítěte na jednu ženu (str.11). V roce 2050 bude počet osob starších 65 let asi 3,2 milionu (1/3 populace), počet velmi starých lidí (85+) je odhadován na 0,6 milionu (6% populace). V ČR bude žít už jen 9,8 milionu lidí. Náklady na výchovu dítěte se odhadují v průměru na 2 000 000 Kč.

Některé návrhy řešení by mohly část problémů alespoň zmírnit – například výstavba startovacích bytů pro mladé rodiny míří na to, co je skutečný problém. Souhlasím i s tím, aby bylo víc míst na částečný úvazek. Také nedostatek míst ve školkách je komplikací – ale upřímně, váhal bych, jestli si vybrat k žití „zapadákov“, jehož zastupitelé utrácí za nejrůznější hlouposti a nedokážou 20 let vyřešit něco tak důležitého jako místa v MŠ (tím myslím například Prahu).

Co však v koncepci rodinné politiky nenajdete, je vize, návrh řešení, které nepovede k průšvihu. Proč? Protože pro udržení populace potřebujete průměrně 2,1 dítěte na jednu ženu. Navržená opatření si berou za vzor země, které mají průměr 1,9. To má podobný smysl, jako když jedu autem proti zdi rychlostí 120 km/h a řeknu si, že když zabrzdím na 90, tak to bude stačit.

Vláda prostě akceptuje fakt, že Čechů a Češek bude méně a nedá se s tím nic dělat. V jedné části konstatuje, že na výchovu dítěte musí rodič vynaložit asi 2.000.000,- Kč, a rozhodne se to řešit tím, že nabídne možnost volby zvýšení porodného o 15.000,- Kč a stokoruny přídavků navíc (+ obvyklý balast v podobě diskusních panelů, fór a komisí). Žádná záchranná brzda, opravdový plán, vize.

Chybí mi tu podstatné zvýhodnění lidí, kteří se rozhodli ochudit svůj život (a své již dvě narozené děti) o další 2 miliony korun tím, že si pořídí dítě třetí. Než jejich 3 děti odejdou z domova, budou je stát asi 6 milionů. Prosté řešení - návrat rodiny. Jenže koncepce rodinné politiky o rodině skoro nemluví. 

Daleko větší důraz se dává na to, aby si lidé mohli vybrat. Rodina je v dokumentu braná jako překonaná věc, anachronismus, který byl nahrazen „lepšími verzemi“. Jenže tyto verze produkují 1,57 dítěte na jednu ženu, což znamená, že nás bude méně, až nakonec naše místo obsadí jiní.

Stát zcela rezignoval na to stanovit alespoň morální normu, něco, o čem by řekl „toto je správné, protože to za 50 let přinese ovoce“. Ne, rozhodni se sám podle toho, co je pro tebe nejvýhodnější. Jenže mít děti je podle současných - rozuměj ekonomických kritérií - věc naprosto nevýhodná.

V roce 2050 budou senioři nad 65 let tvořit třetinu populace. Pokud nedojde ke změně, generace mých dětí (v té době jim bude 40) bude v produktivním věku. Určitá část z těch 2/3 pod 65 nebude nijak přispívat do systému – pořád se sem tam nějaké dítě narodí a bude chodit do školy (minimálně do 18, spíš déle). Takže asi 50% lidí bude vydělávat na zbylých 50%. Jak velké asi budou muset platit daně, aby celý systém fungoval – a jak asi za těchto podmínek založí tato generace rodinu?

Copak si nikdo neuvědomuje, že když nebudeme mít děti, je všechno ostatní k ničemu? Proč utrácíme miliardy za dálnice, železnice, vodovody, školy, divadla, když je za 30 let nebudeme mít za co opravit a za 50 či 60 let to nebudou naši potomci, kdo je bude používat? Neměli bychom se zaměřit na to opravdu důležité?

Pokud je vám kolem 60 let, pravděpodobně máte děti staré asi 35 roků, a pravděpodobně také ještě nemáte vnoučata. Je dokonce možné, že vaše děti ani nemají stálého partnera (a jsou s tím stavem zdá se spokojeny). Myslím, že vy spokojeni moc nejste.

Rodina je ta nejlepší verze, kterou máme. Podporujme velkou rodinu. Změňme podmínky tak, aby naši lidé měli děti včas. A zaveďme skutečně zásadní odměny pro ty, kteří „stihnou“ děti alespoň 3, protože to demografická podmínka k tomu, aby nás přibývalo.

Co třeba dřívější odchod do penze pro prarodiče třetích dětí? Nemyslíte, že spousta rodičů by neváhala se třetím dítětem, kdyby zároveň s tím získali „hlídací babičku“? Vyplatilo by se to. Podpora bydlení pro rodiny – určitě ano, ale buďme velkorysejší: Co kdyby se za narozené dítě z půjčky neodečítalo 30 tisíc jako dnes (půjčka SFRB), ale třeba 300 tisíc? Je to tak špatný byznys pro stát? Není. Rodina s dětmi je živá rodina, která musí uspokojovat množství potřeb, dává vydělat mnoha jiným a těch 300 tisíc, které stát dítěti v podstatě dá do kolébky, se mu vrátí mnohonásobně.

Jediní, kdo se z vlády postavil proti této „koncepci rodinné politiky“, byli lidovci. Jsem členem KDU-ČSL a právě ji vidím jako jedinou stranu, která je schopná se za rodiny postavit. Samozřejmě by mi nevadilo, kdyby se tohoto tématu chopil kdokoli - protože tady jde po to, aby bylo komu předat naší zemi.

Nikdo jiný nemůže rodit děti než ženy. Měl bych tedy apelovat na ženy, aby měly děti včas a měly jich hodně. Jenže ony většinou chtějí. Jenže muži nechtějí. Průzkum říká, že ve věku 25-29 chce mít děti 75% žen, ale jen 57% mužů (str. 23).

Ženy čekají na muže, kteří chtějí mít rodinu a domov. Až budou muži zase co k čemu a nebudou v 25 letech u maminky, v 27 letech shánět nová litá kola na auto a ve 30 mít životní vizi „ještě tak pět let vydělávat, cestovat a pak možná budu chtít děti“, nebude důvod psát články o tom, že máme málo dětí.  Až se vám narodí první dítě, pochopíte, že všechno, co jste do té doby dokázali, je úplné nic proti tomuto zázraku. 

Jan Brožek, starosta Černovic
(Nezkrácená verze textu zde)

 

Kategorie