Koncem října si připomínáme výročí vzniku naší republiky. Náš stát se zrodil po těžké válce, dodnes najdeme i v malých vesnicích Vysočiny pomníky padlých. Naši dědové a pradědové cítili na novou zemi hrdost, byli rádi, že jsme si udrželi vlastní jazyk a kulturu.
Dnes mnozí tvrdí, že v době globální ekonomiky a internetu se už národ jako instituce přežil. Nemyslím si to. Naopak v dnešním nestabilním světě potřebují zejména starší lidé - ale nejen oni - nějakou společnou oporu nebo jistotu. Předchozí generace víc drželo pohromadě společné náboženství, užší vazby v rodině a také příslušnost k obci a k určitému sociálnímu prostředí, stavu nebo řemeslu. Postupem doby se toto všechno nějak rozmělnilo, ale věřím, že uvědomělost ke své vlasti zůstala v myslích většiny občanů.
Národ je to, co nám dává pocit sounáležitosti v jakémkoliv odvětví - sportem počínaje a politikou konče. Národ by měl sjednocovat lidi z různých sociálních vrstev, generací i vyznání. Zároveň nás zdravé vlastenectví nesmí rozdělovat nebo vyvolávat nenávist vůči jiným národům a národnostem.
Zdravý stát samozřejmě musí mít své pilíře: ty vidím v rodině, pracovitých lidech, nezdevastované půdě a živém venkově. Jedině pak může národní stát lidem vrátit pocit hrdosti a být něčím, co také lidé budou ochotní v případě nebezpečí bránit.
Josef Herbrych, zastupitel Kraje Vysočina
(článek byl zaslán do redakce Novin Kraje Vysočina)
