Vím, že o vodě toho bylo teď napsáno už mnoho a nechci být dalším v řadě, který se nabízí jako odborník na toto téma. Také nechci snižovat odbornost a znalosti těch, kteří se zde již touto otázkou zabývali. Jen se chci na věc dívat i z jiného úhlu, než je dnešní převažující podoba „boje se suchem“.
Vadí mi dvě věci. První z nich je vztah velké části občanů k vodě. Mnozí si stále myslí, že se vrazí trubka do země, a voda pak teče v neomezeném množství. Tomu by koneckonců odpovídaly i letecké pohledy na naše obce a města, lesknoucí se modrými oky bazénů. Druhá věc je neexistující vodohospodářská koncepce naší země. Zde musím pochválit náš krajský odbor životního prostředí, který se alespoň v rámci kraje snaží tuto situaci řešit.
V celorepublikové rovině se však mnoho neděje. Jímání dešťových vod do barelů a nádrží dělali naši předkové od nepaměti a bez dotací. Nebylo by účelnější a účinnější zabývat se koncepcí zásobování vodou na celostátní úrovni? Třeba přestat povolovat individuální zdroje (studny) v oblastech, dostatečně pokrytých veřejnou vodovodní sítí. Vždyť často studny složí jen pro napouštění bazénů. Takový zákaz by ale bolel. A politika, který by ho prosadil, by volič neměl rád. Je přece zvyklý spíš na dárky, byť placené z kapes nás všech. „Ale co, voda (zatím) teče…“
Bc. Josef Herbrych, zastupitel kraje Vysočina (KDU-ČSL)
(článek byl zaslán do listopadového čísla Novin Kraje Vysočina)
